Uff, konečně skončil půst…

Každý z nás to určitě zná. Pomalu se blíží Velikonoce, my plánujeme, co si odřekneme a těšíme se na to, jak to budeme plnit. Jaká je vlastně realita? Někteří rádi vychutnávají fermentované nápoje, tak si řeknou, že si dají půst od alkoholu. Jiní si řeknou, že by mohli být štíhlejší, tak přestanou jíst maso a začnou si objednávat zboží z Mixit, či zobat zrní. Velká skupina populace vysadí veškeré sladkosti a laskovinky. O čem by vlastně půst měl být a jaký by měl mít smysl? Tohle, co jsem zmiňoval, taky může být samozřejmě v pohodě, jen si myslím, že pokud bych měl něco vysadit tak opradu to, s čím mám větší problém. Pokud vím, že bez piva, čokolády a masa nemám problém vydržet, v čem ono odepření má smysl? Naopak třeba obdivuji kuřáky, kteří denně prohulí krabičku a během postu to omezí na 5 denně. To samé s kávou atd…Měli bychom se snažit omezit nebo odprostit od věcí, které nás určitým způsobem zotročují a ovládají. Zkrátka odvádějí od Boží přítomnosti a zaslepují nás…což může být mnoho věcí. Také si myslím, že je to období, kdy by si měl člověk nad sebou zamyslet a uvědomit si jak tráví svůj volný čas a jakou má právě životosprávu. Celým smyslem postu je právě se snažit vnímat Boží blízkost přes věci, které nás zaslepují. To proto se je snažíme omezit. Mělo by to mýt vyvážené…něco omezit, do dne či do týdne zařadit určitou duchovní četbu. Ať už Bible či cokoliv s hlubším poselstvím. Udělat si více času na rodinu. Častěji navštěvovat příbuzné, zajít a popovídat si seniory, na chvíli se přes den zastavit, stačí i na pět minut a jen si uklidnit mysl a poděkovat Bohu za vše co máme. Zkrátka dívat se více kolem sebe. Když tohle pochopíme, snáze budeme chodit do přírody, snáze budeme více cvičit, méně pít, méně facebůkovat. Pak ale přijde známá věc – půst skončí a vše se vrátí do starých kolejí, jakoby půst vůbec nebyl. To si dovoluji považovat za nejdůležitější poselství celého postního období a Kristova slavného vzkříšení – snažit se přenést postní předsevzetí i do ostatního období. Důležité je začít pomalými krůčky. Třeba tím každodenním, pravidelném zastavení a uvědomením si. Či přečtení si slova na den. Ostatní pro nás těžší věci poté půjdou sami a možná i budeme mít větší vůli je dodržovat. Já se přiznám, s určitými předsevzetími jsem stále bojoval..:). Rychle nejde kromě pštrosa snad nic. Nesmíme se hned na sebe zlobit, že se nám nepodařilo to a tohle splnit a že stále do toho padáme. Půst nás má jen nastartovat, abychom si uvědomovali jak je pro nás důležité být co nejvíc v kontaktu s Bohem.